Tabula rasa

5. března 2017 v 9:11 | Jane |  Povídky - jednorázové
Po více než roce jedna jednorázovka
Bez varování :-)


Brian


O tom, že někdo může mít po noci plné alkoholu, drog a sexu, stav, který se dá nazvat Tabula rasa, jsem už někde četl. Bylo to snad v nějakém časopise, který Justin přitáhl od Debbie.
Že bych tento stav mohl mít i já?
Do dnešního rána nemožné.

J: "Co je?" protahoval se vedle mě.
B: "Justine?"
Ještě k tomu jsem měl v puse jako na Sahaře.
J: "Kocovina?"

Každé jedno jeho slovo mi způsobovalo větší a větší bolest hlavy.

J: "Donesu ti aspirin... Nebo radši dva."

Jasněji jsem nikdy šustění přikrývek neslyšel. Dokonce i Justinova, jindy tak tichá chůze, se změnila v dupání, o kterém jsem si pomyslel, že by mělo být zařazeno na list mučících technik hned za watterboardingem... Nebo možná i před.
Za pár vteřin, nebo možná minut, si Justin přisedl na mou stranu postele. Jemně mě pohladil a řekl: "Dva aspiriny."
V hloubi duše jsem sice přesvědčený, že mluvil, jak nejtišeji uměl, ale i tak to znělo, jako kdyby ječel na plný pecky.

J: "Za chvíli se ti uleví."
B: "Když nebudeš mluvit."

Zpod přivřených víček jsem zaznamenal, že se pousmál. No, aspoň jsem ho pobavil.

J: "Musím do jídelny, takže budeš mít klid. Tedovi řeknu, ať to na dnešek vezme za tebe."

Do háje - KINNETIC! Já na něj úplně zapomněl!
Započal jsem svůj pokus o vyhrabání se z postele. Naneštěstí u toho pokusu i zůstalo.

J: "Lež. Ted to zvládne... Krom toho, potřebuješ nabrat síly, abys mohl čelit Debbie. Měl jsi vidět, jak byla naštvaná, že tě sem musela osobně dovést."

Z jeho rozzářeného výrazu, jsem rozpoznal, že se dobře baví. To jen já nevím, o co jde, a jestli je to pravda.
Jak jsem říkal - Tabula rasa.

B: "To..." snažil jsem se ujistit, že to není pravda, že si ze mě jenom utahuje.
J: "To je pravda... Naprostá. Dovedla tě s Maikeym. Ten byl taky pěkně naštvaný. Říkal něco o tom, že jsi mu prý překazil pěkný večer s Benem."

Do háje! Já... Vážně si z toho nic nepamatuju!

B: "Tak to je..."
J: "V hajzlu? Jo, to je."
B: "V prdeli je ten správný výraz."

Kdybych byl o něco sentimentálnější, tak se ho zeptám, jestli by se mnou tady nechtěl zůstat... Jen pro jistotu, aby mě mohl ochránit před Debbie a jejím bědováním.
Já ale nejsem o něco sentimentálnější. Krom toho, musím si zachovat tvář drsňáka, který zvládne všechno... I naštvanou Debbie.

J: "Já jdu. Dobře se připrav."

To je fakt rada nad zlato. Vsadím se, že mi to u Debbie neprojde jen tak. A jestli za ní nepůjdu já, tak ona přijde sem.
I když, na jednu stranu, pokud přijde až sem, tak já budu mít výhodu domácího prostředí... Až na to, že proto, by mi Debbie vynadala vůbec nepotřebuje řešit něčí domácí prostředí... Takže takhle výhoda je v háji. Vlastně ono je to celé v háji, protože... Protože Debbie.


Justin


Nesmál jsem se. Ne, vůbec jsem se nesmál při představě, že to Brian má spočítaný.
Smál jsem se a usmíval celou cestu do jídelny.
Prosím, nevykládejte si to špatně, ale... Prostě to, jak se včera zřídil. Sakra, to si zaslouží potrestání. A když bude od Debbie... No, bude to zajímavější, než kdybych se o něco snažil sám... A aspoň se s ním nebudu dohadovat já.

Debbie: "Ahoj. Doufám, že má kocovinu, jak blázen."
J: "Řekl bych, že jo.
Debbie: "To je dobře. Zaslouží si to."
J: " A asi si nic nepamatuje."
Debbie: "Wow, to je fakt dobrý. To se snad ještě nestalo."
J: "Aspoň ne za dobu, co ho znám."
Debbie: "Nestalo se mu to nikdy."
J: "Neskutečné. Půjdeš mu to natřít hned nebo ho chceš podusit ve vlastní šťávě?"

Debbie se na mě nevěřícně podívala a pak zakroutila hlavou.

Debbie: "Copak jsem někoho z vás někdy dusila?"
J: "Jenom, když k tomu byl důvod."
Debbie: "Což u něj je víc než jeden. Půjdu za ním hned."
J: "Taky si myslím."
Debbie: "Řekl ti vůbec, proč se tak zřídil?"
J: "Vlastně ne. Docela by mě to ale zajímalo."
Debbie: "Mě taky. Půjdu."

Přikývl jsem a šel pro zástěru. Ještě jsem ji ani pořádně neoblékl a Debbie už mizela ve dveřích. Ani trošku Brianovi nezávidím. Určitě ho nejdřív pořádně vyslechne a pak mu uštědří jednu z jejích předlouhých přednášek… Jak jsem říkal - vůbec mu nezávidím. A už se ani nesměju. Uvědomil jsem si totiž, že Debbie sice veškerou práci odvede za mě, ale Brian tak i tak bude naštvaný na celý svět, takže i na mě. Napětí v loftu mě tedy nemine, i kdybych dělal já nevím co.
Myslím, že bych teď dal všechno jmění světa za to, kdyby někdo vymyslel, jak zastavit čas… Aspoň do večera… Než se vrátím domů… Za Brianem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 9:22 | Reagovat

Je to moc krásné :)
Píšeš krásně.

2 Jane Jane | Web | 5. března 2017 v 11:47 | Reagovat

[1]: děkuji :-)

3 Karin Karin | 6. března 2017 v 21:30 | Reagovat

Co pak prováděl že takhle skončil :D  [:tired:]  :-?

4 Yug Yug | E-mail | Web | 27. května 2017 v 6:01 | Reagovat

Bylo to snad v nějakém časopise, který Justin přitáhl od Debbie. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama