Důstojnost (6)

3. března 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Bez varování :-)

Brian


Když jsem věděl, kde Justin je a s kým je, mohl jsem se v klidu vydat zpátky ke svému autu.
Ptáte se mě, proč jsem tam nešel a neztropil scénu?
Ale prosím vás, tohle přece nemám v povaze, dělat divadýlko pro ostatní... Ani pro Melanie... A ani z toho důvodu, že šel radši za ní, než za mnou.

Debbie: "Co se stalo?"

Tak s ní už jsem nepočítal. Musela mě vidět přes okno.

B: "Coby?" mimovolně jsem pokrčil rameny.
Debbie: "Našel jsi ho?"
B: "Koho?"

Vím, že nesnáší, když si hraju na hlupáka. Každý by přece pochopil, že mluví o Justinovi.

B: "Je s Melanie v tý kavárně vedle její kanceláře."
Debbie: "Věděla jsem, že se nejdeš projít jen tak."

Někdy bych se na svém místě fakt zabil. Mluvením a vymýšlením si, se živím prakticky celý můj dospělý život, ale téhle ženské nejsem schopen namluvit nic, i kdyby mě mučili.

B: "Byl jsem nasranej... Musel jsem to rozchodit."
Debbie: "Nechceš jít ještě na chvíli dovnitř?"

Na kus řeči o Justinovi a o tom, jak mu mám odpustit a kdesi cosi?
Ne díky, to si radši ušetřím.

B: "Pojedu domů. Jsem utahaný."
Debbie: "Dobře, ale kdyby sis to rozmyslel, budu tady celou noc."

Jen jsem pokývl hlavou. Je zbytečné děkovat - musel bych to opakovat donekonečna. Tolik jsem jí vděčný... Za to, že jsem... Za to, že mě chrání... Že chrání Justina a tak dále a tak dále.



Za chvíli jsem už seděl doma na svém pohodlném gauči a četl jeden z magazínů zabývající se reklamou. Vlastně, o tom čtení by se dalo polemizovat. V jednom kuse jsem totiž sledoval hodinky a doufal, že Justin dorazí. A opravdu, před desátou jsem uslyšel práci našeho starého továrního výtahu. Následně už to bylo otáčení klíče v zámku a odhrnutí dveří. Nad Justinovým udiveným výrazem, jsem se musel pousmát. Asi si myslel, že budu spíš v Babylonu, než doma.

J: "Ahoj!"
B: "Ahoj. Jak se má Melanie?"

Skousl jsem si ret. Teď to vypadá, že ho špehuju nebo co.
Takhle jsem začít nechtěl.

Justin se zastavil v půli kroku, kterým jasně a zřetelně směřoval ke mě.

J: "Jak to víš?"
B: "Nepodstatné. Ptám se jak se má."

Nejlepší obrana je útok. Nebo ne?

Justin se posadil na druhý konec gauče. Asi jsem ho svým přístupem trošku rozhodil.

J: "Věděl jsem, že budeš zuřit," skočil rovnou na věc.
B: "A přesto jsi to udělal," konstatoval jsem zjevné.
J: "Ano, ale musíš tomu rozumět."

Rozumět? Jako, že jednou v životě vyhovím jeho dlouholetým přáním a očividně se zajímám o jeho mentální stav, chci si s ním promluvit a on tohle všechno zahodí? A proč? Kvůli Melanie?

B: "Rozumět? Povídej, rád se pobavím, proč jsem tady na tebe čekal jak idiot a pak ze sebe dělal blbce v jídelně?"
J: "Takže jsi tam byl."
B: "Teď jsem to řekl."

Snažil jsem se dýchat. Přece jen, Debbie říkala, že to, proč mi to Justin udělal, bylo důležité.

J: "Vzkázala ti Debbie, že musím jít, protože je to důležité?"
B: "Něco takového říkala. Nechápu, ale..."
J: "Ale o Mel jsem s ní nemluvil... Jen s Emmettem."
B: "Fajn, co jsi s ní dělal?"

Justin si povzdychl. Ano, uvědomuju si, že můj tón se nahony vzdaluje normálnímu rozhovoru a připomíná spíš křížový výslech.
Já to ale potřebuju vědět. Tady se totiž nemusí jednat jenom o Melanie, ale i o Lindsay a děti, z nichž je jedno moje, sakra!

J: "Mluvil."
B: "To jsem si všiml. Chci vědět, o čem!"
J: "Ty jsi nás viděl?"
B: "Šel jsem se projít..."
J: "A proč jsi nešel za náma?"
B: "Nechtěl jsem rušit... Vypadalo to na dost důvěrný rozhovor."

Justin se pousmál. Snad si nemyslí, že bych na ni žárlil! Vždyť je to jen bláznivá lesbička! Až na to, že žije s další bláznivou lesbičkou, která je jen náhodou mou nejlepší kamarádkou a matkou mého dítěte. A jak už jsem zmiňoval, jestli se něco děje s ní, tak s Lindsay nejspíš taky. A já chci vědět co.

J: "To taky byl."
B: "Takže mi neprozradíš, o čem."

Justin se na mě usmál. Začínal zase cítit pevnou půdu pod nohama.

J: "To si musíš zasloužit!"

Justin se ke mě přibližoval blíž, já se od něj odtahoval. Jak už jsem říkal, když jsem ho tam viděl s Melanie - tady něco nehraje. Tedy, ne že by mě Justin nikdy nesváděl. To ne, to dělá docela často, ale... Jako omluvu a zároveň výzvu?
Sakra ne! Přesně kvůli takovým nuancím v jeho chování, jsem s ním chtěl mluvit.... A taky si s ním promluvím... Ihned poté, co políbím ty jeho krásně rudé rty... Jen jednou jedinkrát!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 3. března 2017 v 20:37 | Reagovat

Myslím si že si moc nepokecaj. :D  :-)

2 Jane Jane | Web | 4. března 2017 v 7:45 | Reagovat

[1]: :-D taky si myslím :-D

3 Ruby Ruby | E-mail | Web | 27. května 2017 v 6:03 | Reagovat

A jak už jsem zmiňoval, jestli se něco děje s ní, tak s Lindsay nejspíš taky. A já chci vědět co. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama