Předmět mého zájmu (12)

18. prosince 2016 v 7:00 | Jane |  Předmět mého zájmu
Bez varování :-)


Justin


Už jsme dorazili před jídelnu, když se Maikey najednou zarazil v půli kroku. Musím říct, že být méně pozorný, zakopnu o něj.

J: "Co je? Co blbneš?"
Maikey: "Myslím, že radši půjdu otevřít ten krámek.

Jo, tohle je Maikeymu fakt podobné.
Chytil jsem ho kolem ramen a řekl: "To zvládneš."

Maikey: "Když já nevím... Máma..."
J: "Ti vynadá. A co?"
Maikey: "Však... Ne, já radši jdu."

Jelikož se začal obracet k odchodu, domyslel jsem si, že to myslí vážně.

J: "Nemyslel jsem si, že jsi takový ukňouránek... A že se bojíš vlastní mámy."

Maikey se ke mě obrátil, v obličeji rudý. Doufal jsem jen, že to nebylo vzteky, ale studem.
Nemám za to, že tyto pocity jsou příjemné. Ne, ani jeden z nich není příjemný. Ale pokud jste v mé kůži, nechcete, aby si na vás někdo vyléval vztek.



Maikey: "Já se mámy nebojím!" zatínal pěsti.
J: "Tak, proč tak utíkáš?"
Maikey: "Já neutíkám!"
Emmett: "Kdo utíká? A proč?"

Otočil jsem se. Odkud přišel? Vždyť bydlí na úplně opačné straně!

Maikey: "Nikdo!"
J: "ON," vzpamatoval jsem se.
Emmett: "Proč?"

Mám Emmetta vážně rád, ale někdy mi přijde, že se zasekl v době otázek 'proč', 'jak' a 'nač'. Občas bych ho za to zabil. Teď se mi to však může hodit k tomu, abych Maikeyho trošku popostrčil správným směrem.

Maikey: "PFFFFFFFFFF!"
J: "Bojí se Debbie."
Emmett: "Proč?"
J: "Protože má na jednu věc odlišný názor... Je to složité... A včera se kvůli tomu opil..."
Emmett: "Tak to bych se bál taky. Jdu dovnitř," nenechal mě ani dokončit celou myšlenku.

V okamžiku, kdy za ním klaply dveře, Maikey promluvil: "Tak vidíš."

J: "Co jako vidím?"
Maikey: "I Emmett by se bál."
J: "Ale Emmett...! Vždyť ho znáš, ten se bojí i mouchy!"

Maikey na mě vykulil oči.
Jo, to jsem asi přehnal... Ale jako přirovnání dobrý, ne? Teda, ne že by se Emmett bál mouchy, ale minule vyšiloval, když kolem letěl komár, takže...

J: "Tak jdeš?"
Debbie: "Pokud si nechcete nechat zmrznout zadky, tak vám radím, se dopravit sem."

Pousmál jsem se. Debbin humor nikdy neměl ani tu nejmenší chybu.
A bylo fajn, že se objevila. Jestli by totiž Maikey nešel teď, tak nevím, jak bych ho tam bez ní dostal.

Maikey: "Ahoj, mami."
Debbie: "Tak dělejte, pouštím sem zimu!"

Myslím, že v tu chvíli Maikeyho už ani nenapadlo, že by mohl utéct. Prostě sklapl podpatky a šel.

Debbie: "Kafe?" ptala se už za cesty.
Maikey: "Když budeš tak hodná."
J: "Dám si taky," přihlásil jsem se hned.
Debbie: "Budu tak hodná!"

Sedli jsme si na bar a čekali, až se k nám donesou hrnečky s Debbinou hříšně dobrou černou kávou. Maikey se div nepřerazil, jak hned musel ochutnat.

Debbie: "Copak? Těžká rána opilcova?"
Maikey: "Co?"
Debbie: "Slyšel jsi. Jsi pitomec, jestli sis myslel, že se to nedovím."
Maikey: "Protože ti to ti dva hned nabonzovali."
Debbie: "Stejně bych to poznala nejpozději teď. Prosím tě, můžeš mi říct, proč ses tak zřídil?"
Maikey: "Proč se ptáš, když to víš?"
Debbie: "Protože jsi idiot? Víš, jaký měl o tebe Ben strach, když jsi v noci nedorazil domů?"

Maikey obličej dostal ještě křídovější barvu, než doteď. Ona to věděla ještě předtím, než jsem jí to zavolal... Nebo si to aspoň myslela a já jí to jenom potvrdil.
Taky dobře, že všechen popel nepadá na moji hlavu. Jsem očištěn. Aspoň z půlky teda.

Maikey: "To jsem... Nedomyslel."
Debbie: "Tak příště mysli."
Maikey: "Budu... Je mi zle..."
Debbie: "To ti patří..."
Maikey: "Jo. Já jenom... Vím, že se to všechno snažíš dělat pro moje dobro... A Brian asi taky."
Debbie: "Samozřejmě, že to dělám pro tvoje dobro… A nás všech," dodala s pohledem na mě. Ano, já vím, já tady omdlívám, nejspíš z přepracovanosti, že?
Maikey: "A Brian taky… Znám ho."
Debbie: "To ano. Myslím, že s tebou chce mluvit..." kývla ke dveřím.

Jako na povel jsme se oba otočili. Brian tam stál v celé své kráse. V první vteřině se mi chtělo seskočit z židličky a políbit jej. V druhé jsem si uvědomil, kde právě jsme. Myslím, že kdybych mu tohle provedl…
I když to vypadá, že on má v tuto chvíli jeden jediný předmět svého zájmu - Maikeyho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 18. prosince 2016 v 14:52 | Reagovat

Takhle to utnout v tom nejlepším :D... no můžu jenom říct, že se moc těším na další díl! :-P  :-)

2 Jane Jane | 18. prosince 2016 v 16:54 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se těšíš :-)

3 Karin Karin | 18. prosince 2016 v 20:55 | Reagovat

Chudák doufám že Debbie nebude moc zla honem další díl prosím.

4 Jane Jane | 19. prosince 2016 v 8:55 | Reagovat

[3]: Předpokládám, že zlá bude, ale jenom trošku :-D

5 Justinka Justinka | Web | 22. prosince 2016 v 19:52 | Reagovat

Ahoj Jane, zase jednou jsem se vnořila do tvého blogu a musím ti napsat velkou pochvalu.
Hltám s radostí tvoje povídky a nadskakuju nadšením (i když mám mít právě teď klid na lůžku, ale ty mi to vůbec neusnadňuješ).
Brian a Justin mi už moc chyběli. Doufám, že si teď trochu zaslashuju...
a těším se na další díly.

6 Jane Jane | Web | 22. prosince 2016 v 22:09 | Reagovat

[5]: Ahoj, o tobě jsem teda už dlouho neslyšela.
Jsem ráda že se ti mé povídky líbí. Nevím, jestli se dá s Brianem a Justinem, dá užít klid na lůžku, ale jelikož to zřejmě znamená, že máš zdravotní problém, tak ti přeju nejen Šťasné a veselé Vánoce, ale i brzké uzdravení :-)

P.S. bylo by fajn, kdyby sis zvládla zaslashovat, protože tvé povídky mi fakt chybí :-D

7 Justinka Justinka | Web | 23. prosince 2016 v 11:49 | Reagovat

[6]: Děkuji.
Provedla jsem a zkusím se polepšit. Jak jen to půjde:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama