Předmět mého zájmu (11)

17. prosince 2016 v 7:00 | Jane |  Předmět mého zájmu
Bez varování :-)

Justin



Už kolem desáté ráno jsem zvonil u Maikeyho dveří. Po chvíli, kdy mi nikdo nepřicházel otevřít, jsem se začal obávat, jestli je všechno v pořádku.
Dokonce jsem i zkontroloval mobil. Nevím, snad ujištění o tom, že ještě mám možnost zavolat někomu, kdo by mi poradil jak dál. Možná Brianovi nebo Debbie.

Maikey: "Co tady děláš?"
J: "Ahoj."
Maikey: "Tak pojď teda dál."

Maikey nechal otevřené dveře a loudavým krokem a s pytlíkem mražené zeleniny přitisknuté ke spánku, se blížil zpátky k pohovce. No, jestli ho tam Ben nechal spát celou noc, moc mu to asi nepřidalo.

J: "Ben je ve škole?"
Maikey: "Hmmm.... Mohl bys trošku tišeji?"
J: "Kocovina?"

Přísahám, že jsem chtěl znít co nejvíc zúčastněně. Rozhodně jsem sem nepřišel se mu posmívat.



Maikey: "Co jiného asi?"
J: "A nějaký prášek tu někde nemáš?"
Maikey: "Snad ve skříňce pod dřezem, ale nevím to jistě... Posledně, když mě Brian unesl..."

Už jsem neposlouchal dál. Raději jsem vyrazil do té kuchyně, kde se mi naštěstí podařilo najít ještě poslední tabletku aspirinu. Ze skříňky jsem vzal skleničku a naplnil ji čistou vodou z kohoutku. Snad to bude stačit.

Maikey: "Na, tohle spolkni."

Maikey se na tabletku podíval značně nedůvěřivě. To si fakt myslí, že jsem ho přišel otrávit?

J: "Je to jenom aspirin."
Maikey: "Já vím..."
J: "Tak, co se děje?"
Maikey: "Nevím, jestli to můj žaludek zvládne."

Posadil jsem se k němu.
Maikey sice není Brian, ale ani tak bych neřekl, že by měl ve zvyku nějak kňourat.

J: "Vypil jsi toho fakt dost... A jestli se máš ukázat v jídelně..."
Maikey: "Tam nejdu! Nechci mámu teď ani vidět!"
J: "To už jsi říkal... Brian i Ben si myslí, že bys to měl podstoupit, co nejdřív."

Jelikož se na mě díval, jako bych přiletěl z jiné galaxie, začal jsem s objasňováním: "Včera, jak jsme tě sem s Brianemem přivezli, jsme pak informovali Debbie... Aby se nebála, kdybys náhodou nedorazil k snídani..."
Maikey se najednou zdál úplně zdravý, jak vyskočil a začal přecházet po místnosti.

Maikey: "Takže, ona ví, že jsem byl u Woody´s..."
J: "A že ses opil... Jo... Nebral bych to nějak tragicky. Vynadá ti, jako nám ostatním, a pak..."
Maikey: "Až na to, že vás všechny si adoptovala, ale já jsem její skutečný syn."

Zarazil jsem se. Na jednu stranu je to pravda, ale...

J: "Víš, co by ti na to nejspíš řekla?"
Maikey: "Co?"
J: "Něco v tom smyslu, že všichni jsme její synové... A dcery, když zahrnu Mel a Linds."
Maikey: "Jo, nejspíš jo."

Zpátky se posadil a složil hlavu do dlaní. Viděl jsem, že se mu třepaly ruce, když si prohrábl vlasy.

J: "Nechceš si tu tabletku vzít a dát se trošku dohromady?"
Maikey: "Abych mohl jít do jídelny?"
J: "Taky... Ale myslím, že bys měl otevřít krámek... Aspoň na pár hodin."
Maikey: "Jo, moji pravidelní zákazníci budou zuřit, že je zavřeno uprostřed týdne."

Jen jsem přikyvoval a sledoval, jak si poslušně bere tabletku.

Maikey: "Vysprchuju se, zajdu na něco malého k obědu a..."
J: "Vlastně jsem ti něco malého donesl."

Maikey si zřejmě při mém příchodu nevšiml taštičky v mých rukou, která ukrývala krabičku s kuřecí polívkou, exkluzivně vařenou Debbie.

Maikey: "A to vařila dobrovolně? Bez keců?"
J: "Zcela."
Maikey: "Tak to mám problém."

Taky jsem si říkal. Maikeyho jsem se ale snažil povzbudit a takovou myšlenku mu vytlouct z hlavy.
Přece jen, každý ví, že Debbie je jako ten pes, co štěká, ale nekouše.

Maikey: "Na jednu stranu je ale dobré, že můžu ten oběd v jídelně přeskočit a jít rovnou do krámku."
J: "Já ale nemůžu. Mám odpolední... Doufám, že se večer stavíš."
Maikey: "Večer... Možná."
J: "Maikey!"
Maikey: "Už ji přece nemusím poslouchat! Mám svůj vlastní život! Jsem dospělej!"
J: "Ale pořád je to tvoje máma."
Maikey: "Jo, moje bláznivá máma, se kterou by jeden chtěl být radši za dobře."

Pousmál jsem se. Maikey to vystihl jako ještě nikdy.

Maikey: "Jdu se připravit."
J: "Počkám tu na tebe a pak tě doprovodím."
Maikey: "Nebo spíš já doprovodím tebe... Do jídelny..."
J: "Takže tam jdeš hned?"
Maikey: "Co jiného mi zbývá?"

Maikey se tedy šel připravit a já se rozvalil na pohovce. Probdělá noc si vyžádala svou daň v podobě spánku.

Maikey: "Myslím, že chápu, co na tobě Brian tak zbožňuje."
J: "Co... Co?"
Maikey: "Usmíváš se i ve spánku."

No, vidím, že nálada i barva se mu vrátila. Jenom, aby se to nevytratilo, až překročíme práh jídelny a uvidíme Debbie a zřejmě i Briana, který si poslední dobou zvykl do jídelny chodit i v této době.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 17. prosince 2016 v 11:17 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, jak Maikey u Debbie dopadne :-D

2 Jane Jane | 17. prosince 2016 v 13:31 | Reagovat

[1]: Tak lehké to určitě mít nebude :-D

3 Karin Karin | 17. prosince 2016 v 20:22 | Reagovat

Chudák Maikey doufám že jej matínka nebude moc trestat. :-D  ???  [:tired:]

4 Jane Jane | 18. prosince 2016 v 10:32 | Reagovat

[3]:Jak říkám, lehké to mít nebude, ale... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama