Slunečno, občas zataženo (15)

20. listopadu 2015 v 5:41 | Jane |  Slunečno, občas zataženo
Znáte ten pocit, kdy vytvoříte něco, za pár hodin se k tomu vrátíte a máte pocit, že to není něco, co byste měli někomu ukazovat? Na druhou stranu mám i ten pocit, že bez toho, aniž by byla tahle kapitola... Tohle intermezzo, by ta následující asi nedávala smysl.
Teď jen doufám, že to tak bude následně připadat i Vám, a že to s touhle pouvídkou už nevzdáte :-)

Bez varování :-)

Justin


Ležel jsem sám ve svém pokoji. Přes zeď jsem slyšel, že se Molly dívá na nějakou reality show. Nic nového.

Máma mě sice poslala si odpočinout, ale můj mozek mi to nechtěl dopřát.
Přemýšlel jsem tak dlouho, až jsem napsal SMSku. Po dlouhé chvíli, kdy jsem na ni jen čuměl a rozmýšlel, zda ji vůbec odeslat, jsem to udělal.
Že na ni nepřijde odpověď, jsem věděl. Brian je prostě Brian a toho už fakt nezměním, i kdybych chtěl... A já nechci.

Nevím jak, ale nakonec jsem usnul a probudil se až k poledni. Nejprve jsem si nedokázal vybavit, proč vlastě jsem tam, kde jsem - ve svém starém pokoji.
Pak mi ale všechno docvaklo a rázem jsem byl o dost smutnější. Zvlášť, když jsem se podíval na display svého mobilu a zpráva tam na mě nečekala. Samozřejmostí už byl žádný nepřijatý hovor.

V koupelně jsem si opláchl obličej a doslova se doploužil dolů. Snad tam bude něco k snědku. S mámou u plotny jsem však nepočítal.



Máma: "Naše ranní ptáče!" přivítala mě s úsměvem.
J: "Hmmmmm."
Máma: "Co je? Oběd bude do deseti minut."
J: "Hmmmmmm."

Klesl jsem hlavou na stůl. Světe div se, ulevilo se mi.

Máma: "Myslela jsem, že jsi spal."
J: "To jo."
Máma: "Ale asi ne moc dobře."
J: "Vlastně se cítím, jako bych nespal vůbec."
Máma: "Jak to?"

Celou noc se mi zdálo o Brianovi? A co hůř - byly to děsivé a ne erotické sny!

Máma: "Promiň, vím, že..."
J: "To nevadí... Mám s ním prostě problém a musím ho vyřešit."
Máma: "Fajn, ale po obědě půjdeme do té galerie... Volala jsem Linds, ať počítá i se mnou."
J: "Dobře."

Budu trošku nepoužitelný, ale co na tom? Mámě a Linds jsem to slíbil. Krom toho, udělá jim to radost.

Máma: "A netvař se jako boží umučení!"
J: "Se netvářím!" bránil jsem se takovému nařčení.
Máma: "Tak se tak tvářím sama?!"

Chtěl bych vidět, co by dělala na mém místě!

J: "Jdu si ještě na chvíli lehnout."
Máma: "Bude ten oběd."

Jasně oběd... Jídlo... Na to jsem úplně zapomněl.

J: "Dobře no."
Máma: "Měl bys něco sníst."
J: "Já vím... Nejedl jsem už od..."

Zamyslel jsem se. Vzpomenout si, od kdy jsem nejedl, bylo těžší, než jsem si myslel.

Máma: "Tak vidíš - ani sám nevíš!"
J: "No nevím, no... Měl jsem jiné starosti."

Máma mi nabrala velký kus hovězího.
Jestli tohle sním, tak si opravdu můžu pogratulovat.
Jelikož žádný z mých protestů nezafungoval, musím teď sedět před pořádnou porcí hovězího s rýží a doufat, že z toho neprasknu.

Máma: "A jez, než ti to vystydne."
J: "Vždyť jo? Kde je vůbec Molly?"
Máma: "Ve škole... Potom si to přihřeje."
J: "Uhmmmm."

Opravdu, máma je dobrá kuchařka. Očividně jsem ten talent zdědil po ní a s Debbie ho pak vybrousil k dokonalosti.
Pousmál jsem se.

Máma: "Už je líp?"
J: "Je to výborné... Fakt výborné!"
Máma: "Díky, ale budu radši, když to sníš, než když to budeš jen chválit."

Už s opravdovou chutí jsem se pustil do zbytku... Nebo spíš do té kopy, která mi málem byla nakonec málo.

J: "Mami, ty jsi tak perfektní kuchařka."
Máma: "Já nevím, ale mám pocit, že Debbie je lepší."

Jak říkám s Debbíe jsem svůj kuchařský talent vybrousil k dokonalosti, takže je taky výborná kuchařka. Nechci říct, že by byla horší nebo lepší, než máma. Ne, to bych si vůči těm dvěma nedovolil.
Jsou prostě srovnatelné.

J: "Není lepší... Jste obě stejně dobré."
Máma: "To proto, že jsi u mě už dlouho neobědval."
J: "Zase tak dlouho to není... A opravdu... Vždycky jsem ti říkal, že mi od tebe moc chutná."
Máma: "To je pravda."
J: "Tak vidíš!"

Za družného hovoru o všem možném, jen ne o Brianovi, jsme naházeli nádobí do myčky a vyrazili vyzvednout Lindsay, jak se ty dvě domluvily. Bylo to tak trošku o mě, beze mě. To mi ale nevadilo. Důležité je, že se něco děje… Něco, co se netýká Briana a jeho vztahu ke mně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 21. listopadu 2015 v 18:04 | Reagovat

Mně se tenhle díl moc líbil, vztah Justina s Jennifer se ti podařil hezky vystihnout a celkově je to napsaný opravdu pěkně :-) Takže já to s touhle povídkou rozhodně nevzdávám :-D  :-)

2 Jane Jane | Web | 21. listopadu 2015 v 21:11 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

3 Karin Karin | 22. listopadu 2015 v 22:55 | Reagovat

Doufám že tam nepotká Briana ale to asi ne. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama