Nemoc (7)

31. března 2015 v 7:04 | Jane |  Nemoc
Varování - 12+

Justin


Dával jsem mu to pěkně sežrat. Nemluvil jsem celou snídani.
Briana taky po nějaké době přestalo bavit vést monolog.

J: "Půjdu za Maikeym," přerušil jsem své mlčení, když jsem odnášel prázdné talířky a hrníčky do dřezu.
B: "Za Maikeym?"
J: "kvůli komiksu. Potřebujeme tento týden dokončit další díl."
B: "Fajn... Já budu ležet... Dívat se na porno a honit si."

Přísahám, že jsem měl co dělat, abych se nad tou jeho hranou lhostejností nezačal smát, až bych se za břicho popadal.
Místo toho jsem jen něco nesrozumitelně zahučel.

B: "Kdy se vrátíš?"

Zrovna jsem si přerovnával návrhy do správného pořadí a moc ho nevnímal.
Objevil se u mě s výrazem 'Sereš mě na nejvyšší míru'.



J: "Co je?"
B: "Ptal jsem se, kdy se vrátíš!"
J: "Asi až večer... Máme toho docela dost."

Snažil se nasadit tu svoji 'Je mi to jedno tvář', ale mě tím neoklamal. Ta setina vteřiny, než ji stačil nasadit, mi prozradila, že by byl mnohem radši, kdybych se vrátil co nejdřív nebo vůbec neodcházel.

B: "Takže až večer."
J: "Budu se snažit tady být, co nejdřív, ale..."
B: "Umění je umění a to nezná čas? Ráno, odpoledne, večer nebo v noci, vždycky je čas na to něco namalovat nebo napsat... Prostě navrhnout?" povytáhl obočí.

Asi bych měl zapracovat na nějaké taktice, jak se na Briana zlobit o něco déle než jednu celou hodinu!
Protože já teď udělal ten jeden krok k němu a něžně přitiskl své rty k těm jeho.

J: "Musím to udělat... Víš dobře, co pro mě kreslení znamená..."
B: "Vím. Znám to."

Pravda. Kreslení je pro mě zábava i práce. Miluju to.

J: "Takže já se budu snažit to s Maikeym zvládnout co nejdřív, a ty se budeš snažit vykurýrovat."
B: "To by nemuselo být tak těžký, kdybych neměl ten pocit, že mám být úplně někde jinde."

Jeho dlaně v tuto chvíli pevně spočívaly na mých bocích. Mé prsty, které pevně svíraly kusy pokreslených papírů, se uvolnily, poslaly je na zem a spojily se za Brianových krkem.

J: "Poslouchej. Posloucháš?"
B: "Poslouchám!"

Tak to se dalo těžko posoudit, když mě toužebně hypnotizoval.

J: "Zůstaneš tady... Pověřím Debbie, aby ti sem zanesla něco k jídlu..."
B: "Lepšího bachaře bych nevymyslel!"
J: "Zkusím zajistit, aby tě nepokousala," pousmál jsem se.
B: "To ti budu vděčný!"
J: "Musíš mi ale slíbit, že tady zůstaneš... Že se nebudeš hnát do práce..."

Brian

Povzdechl jsem si. Asi bych udělal to samé, kdyby situace byla obrácená.
Vlastně ona obrácená byla - před několika týdny.
Justin ležel v horečce, mluvil z cesty a jediné, co ho dokázalo uspokojit a vysát zároveň, byla práce na tom jejich zatraceném komiksu.
Snažil jsem se ho přesvědčit po dobrém sliby i po zlém výhružkami. Nic nepomáhalo - kreslil jako šílený. Ostatně, říká se, že ti největší umělci tvořili jen pod vlivem drog nebo horečky.

B: "Budu tady a na KINNETIC ani nepomyslím!" přísahal jsem.
J: "Dobře... Musím jít."

Než se stihl vymanit z mého náručí, ukradl jsem si pár lehkých polibků.

J: "Teď už opravdu musím jít."

Sehnul se pro papíry, čím mi poskytl ten nejlepší výhled na ten jeho krásný zadeček.

B: "V tom případě pozdravuj Maikeyho."

S úsměvem alá Sunshine, který naprosto zbožňuju, se otočil ve dveřích a odpověděl: "Budu!"
Ještě chvíli tam stál. Vypadal jako anděl. Přímo neskutečný úkaz. To víte - štíhlá silueta, blond vlasy a modré oči. Až mi z toho vyschlo v krku.

B: "Nemáš už někde být?" vyhrkl jsem, omámen tím obrazem.
J: "Bohužel."

Obrátil se a rozběhl se po schodech. Jako obvykle za sebou nezavřel, takže jsem mohl slyšet i otevření a následné zavření domovních dveří dole.
Z nějakého popudu, jsem se ocitl u okna a sledoval, jak odchází. Když se mi ztratil z dohledu, vyvstala otázka: 'Co budu celý den dělat? Celý den v tomhle zatraceně malém prostoru? To tady mám opravdu zůstat?'

Usoudil jsem, že pokud se vzdálím byť jen pár centimetrů, Justin se to dozví. Ne, že by mi to bůhví jak nahánělo hrůzu, ale i tak... Nechci se s ním dohadovat. Zvlášť, když má pravdu - měl bych to vyležet.
Měl bych vzít rozum do hrsti a jednou v životě ho poslechnout.
Jenže jak to mám udělat, když se tady tak nudím? Sprcha bez něj mě zabavila na necelých patnáct minut, v televizi nic nedávají a na internetu taky nic nového není! Asi mi z toho tady za chvíli hrábne... Pokud někam nevyrazím... A v tom případě jsem mrtvej muž... Leda, že by to místo dorazilo za mnou. To bych pak byl živej muž...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 31. března 2015 v 18:02 | Reagovat

Dokážu si představit, jak musí být Brian vyřízený, když nemůže nikam jít, asi by mi taky za chvíli začalo hrabat, obzvlášť být zrovna jím :-D Moc se těším na pokračování :-) :D

2 Jane Jane | Web | 31. března 2015 v 19:51 | Reagovat

[1]: mě by taky asi pěkně hráblo, nevytáhnout paty z domu :-D

3 Karin Karin | 31. března 2015 v 20:52 | Reagovat

To by mě zajímalo co Brian vymyslel. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama