Úsměv (3)

28. července 2013 v 0:40 | Jane |  Úsměv
Takhle to dopadá, když si řeknu, že to bude maximálně 15+ :D

Varování - 18+


Brian


Odcházelo se mi velice, ale opravdu velice, špatně!
Ze všeho nejvíc jsem chtěl zůstat v rozehřáté posteli a užívat si! To jsem ale nemohl!



Zanedlouho po mém příchodu nevrazil do mé kanceláře nikdo jiný, než samotný Theodor Schmidt.

Ted: "Ty vypadáš!"
B: "Díky za hodnocení! Ty na tom taky nejsi zrovna nejlíp!" Pronesl jsem úlisným hlasem.
Ted: "Ach tak... Jsou dvě možnosti..." Reagoval.

Beze slov jsem povytáhl obočí. Sakra, na co to zase myslí?

Ted: "Buď jste se pohádali a ty jsi prostě zdrhnul...!" Významně se po mě podíval a když viděl, že reakce se mu rozhodně nedostane, pokračoval: "Nebo jsi tak nehorázně blbej a kvůli práci jsi utekl z postele!"

Povzdechl jsem. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude zrovna Ted, s kým budu řešit své problémy. Vlastně, proč bych je měl vůbec řešit? Já jsem tady prezident! A já tady rozhoduju o tématu!

Vstal jsem od stolu a došel k němu.

Ted: "Takže jsi utekl z postele!" Prohlásil sebejistě.

Chytil jsem ho kolem ramen a tiše jej vyvedl z mé kanceláře.
Zavřel jsem za ním dveře a zamával mu přes ně.

Ted: "Ale, Briane!" Ozvalo se z druhé strany.

Věděl jsem, že to myslí dobře, ale to nebylo to, co jsem právě potřeboval!

Mobil! Zatraceně! I když jsem v duchu nadával, jméno na displayi mi, z nějakého nepochopitelného důvodu, vykouzlilo úsměv na tváři.

B: "Co se děje?"
J: "Nic. To nemůžu zavolat jen tak?"
B: "Ty nikdy nevoláš jen tak!"
J: "A ty snad jo?"
B: "Voláš snad, aby ses mohl s někým dohadovat? Tak to tě zklamu... mám moc práce!"

Nebudu zastírat, že jsem mu to chtěl típnout. Už jen to podezření, že tenhle rozhovor zařídil Ted, mě nutilo to udělat, ale nakonec...

J: "Počkej!"
B: "Tak... řekneš už co je?"
J: "Copak děláš?" Protáhl líně. Sice neoplývám schopností číst myšlenky, ale... tohle bylo něco, co jsem dokázal odhadnout i přes aparát.
B: "Pracuju! Proč?"
J: "A jsi sám?" Zněla další otázka.
B: "Prakticky je tu se mnou celá agentura, ale teoreticky - ano, jsem sám."

Neodpovídal, ale... ale slyšel jsem, jak přerývavě vzdychá. Sakra, on se... on se pro mě chce udělat?!
Olízl jsem si své vyprahlé rty. Tohle se mi zamlouvalo! Dokonce hodně zamlouvalo!

B: "Justine?!" Zaskřehotal jsem nepřirozeným hlasem.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec se mé jméno přes jeho rty dostalo. Znělo tak toužebně, tak... frustrovaně, až jsem myslel, že se sám rozletím na tisíc kousků.

Tohle se nedalo vydržet! Pohodlně jsem se zabořil do svého křesla a zavřel oči. Třel jsem bouli, která se vlivem Justinových toužebných vzdechů vytvořila.
Při představě, že se mě tam dotýká Justinova jemná dlaň, jsem se málem neovládl a frustrovaně vykřikl.

Dal bych všechno za to, abych mohl být doma.
Koukl jsem po hodinkách a zjistil, že je za chvíli poledne. Kruci, jsem tady přece šéf a můžu si polední pauzu prodloužit, kdy chci a jak chci!

B: "Za chvíli jsem tam!"

Típl jsem mobil a šel rovnou za Tedem, který byl ze mě snad vykulenější, než když jsem ho prozatímním vedením pověřil poprvé.

B: "Ty to zvládneš! A jestli ne, tak..."
Ted: "Mě vlastnoručně zabiješ... já vím!"
B: "Tak se snaž!" Poplácal jsem jej po rameni a odešel.

Ještě nikdy jsem z KINNETICu takhle nepospíchal. Vždycky, když jsem zastavil na červenou, připadalo mi jako věčnost, než naskočila zelená.

Teď už však otvírám dveře svého bytu a spěchám za Justinem.
Nacházím ho na stejném místě, jako ráno.

J: "Chyběl jsi mi!"

Klesl jsem na postel a začal jej zběsile líbat. Slovy bych to přiznal těžko, ale... ano, chyběl mi! Chyběla mi hebkost jeho rtů i to všechno ostatní.

J: "Potřebuju tě!" Sténal mezi polibky.

Klouzal jsem svými dlaněmi po jeho rozpáleném těle, líbal ho jako o život...

Justin nezahálel a svlékal ze mě jeden drahý kousek za druhým. Mezi tím ještě stíhal opětovat mé dravé polibky.

B: "Sunshine!" Proklouzlo z mých rtů.
J: "P-potřebuju tě!" Frustrovaně zavzdychal a sám si začal podrobovat mé rty. Pro změnu jsem to byl já, kdo přijímal a vracel.

Věděl jsem, že tohle nepotřebuje odpověď, ale... já musel: "A já tebe!"

Vyzvedl jsem si ho za zadek a donesl jej až do sprchy. Pustil jsem jej na pevnou zem a nechal jej, aby se ke mně přitiskl.

B: "Otoč se!" Pošeptal jsem sotva slyšitelně.

Zašmátral jsem na poličce a neomylně našel kondom.
Pronikl jsem do něj. Zachytil se mě za krk a vyklonil hlavu, abych si mohl vášnivě vzít jeho rty.

Sakra, připadám si jako... jako, kdybych tohle dělal poprvé! Kolena se mi třesou jen při letmém zavadění o sladkost jeho rtů.
To jak se mě drží a zarývá prsty do mého krku a jak sténá a v nepravidelných intervalech křičí mé jiného... to a ještě něco navíc způsobilo tak silnou vlnu orgasmu, že udržet se na nohou byla v tu chvíli ta nejtěžší věc.
Strhl jsem jej na podlahu a nechal se dál unášet polibky těch jeho nádherných rtů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama