Přivádí mě k šílenství! (2)

31. července 2013 v 1:20 | Jane |  Přivádí mě k šílenství!
Varování - 15+

Brian


Rozvezl jsem je, jak nejrychleji jsem uměl. Justina jsem si samozřejmě vzal s sebou do loftu.
Maikeyho kyselý ksicht říkal víc, než jeho slova, která nebyla vyřčena - alespoň ne tak, abych je taky slyšel.

Maikeyho pokřivený ksicht mě ale ani v nejmenším nezajímal! Justin ve výtahu tohoto domu byl teď priorita číslo jedna!



J: "Zbavil ses jich brilantně!" Šeptal mezi polibky.
B: "A zbavím se i tebe, jestli nebudeš mlčet a dělat, co máš!"
J: "Klídek!"
B: "Jsem klidný!"

Říkal jsem pravdu. Byl jsem klidný! Teda, když nebudu počítat to, jak moc jsem po něm toužil, tak... ano, byl jsem úplně klidný!

J: "Nejsi!"
B: "Jsem! A mlč už!"
J: "S radostí!"
B: "Ano?" Laškoval jsem rozepínajíc jeho rifle.
J: "ANO!" Zasténal, když jsem se dostal pod jeho slipy.

Tohle se mi líbilo víc, než jsem byl ochotný přiznat. Nebyl to jen sex, ale i něco víc... něco, co tomu dodávalo pořádný říz...

Do hajzlu, jestli si nedám pozor, tak ho začnu považovat za víc, než pouhého puberťáka, na kterém můžu ukojit svou nadrženost a pak jej odložit!

J: "Dveře!" Dokázal vyslovit přes mlhu rozkoše, jež jsem mu svými vášnivými polibky poskytoval.

Rychle, bez nějakého zdržování, jsem je otevřel a bez zdržování se zavíráním jej vpustil dovnitř.

Můj mozek vypovídal službu. Jediné, co jsem tam dokázal najít, bylo slovo ložnice. To jediné mi lítalo hlavou a neopustilo ji, dokud jsem ho nehodil na tu svou pohodlnou postel a nevzal si tak to, co mi dnes v noci po právu patřilo.

J: "Měli bychom..." Pomaličku se vzpamatovával z bouřlivého orgasmu.
B: "Měl bys... mě z toho laskavě vynech!"
J: "Fajn! Měl bych… " Zaskřípal zuby a už v klidu dokončil: "zavolat Debb."

Koukl jsem po něm. Měl v očích otázku. Chtěl jsem být tvrdý a klidně ho poslat k ní, kam vlastně patří, ale... něco se zvrtlo.

B: "Můžeš zůstat!"
J: "Do rána?"
B: "Ano, do rána!" Potvrdil jsem.

Ne, že bych nebyl rád zdrojem radosti, ale takhle zářit jsem neviděl snad nikoho... ani Emmetta ne.

Nikdy jsem nezažil, že by se mi někdo schoulil do náruče a radostně plkal o denních záležitostech.
Nejprve jsem se cítil divně, ale pak jsem si řekl, že si nebudu odpírat něco, co se mi vlastně líbí. Nemusím mu o tom přece říkat! Můžu si to užívat, bez toho aniž by o tom něco věděl!

Abych to shrnul, tak od té připitomělé noci se mi do cesty nestaví jen Justin, ale i ta jeho věčná kamarádka Daphne, která by mě nejradši zhltla, jak se jí líbím a taky jeho matka, která se mě snaží vystát jen kvůli němu. To by vůbec nebylo nutné, kdyby mě její syn tak nepronásledoval!

J: "Posloucháš mě vůbec?"
B: "Jo, jen se v tom začínám trošku ztrácet."
J: "Asi jako já a tvůj vztah k Maikeymu!"

Nevím, jestli jsem chtěl uklidnit sebe nebo jeho, ale pohladil jsem ho po paži. Asi by se to dokonce dalo počítat, jako romantické gesto! Proboha! On mě fakt jednou přivede k šílenství!

B: "Co je na tom nesrozumitelnýho? Známe se... pár let a prostě si rozumíme!"
J: "Vy si víc než rozumíte! Vy se navzájem milujete... chráníte se... vychováváte se a..."
B: "Nech toho!"
J: "Proč? Dokazuje to, že máš city?" Udeřil.

Zarazil jsem se. On se fakt učí strašně rychle! Ještě chvíli a já se fakt zblázním!

B: "Nedokazuje to nic! A rozebírat to nebudu!" Prohlásil jsem tónem, kterému by nikdo neodporoval. Nikdo, až na Justina, že? On se fakt nedá ničím zastrašit!
J: "Ano... na to tu jsou jiní, že? Taková Debbie, třeba?!"
B: "Což mi připomíná, že jsi jí chtěl zavolat! I když teď mám chuť tě vážně vyhodit!"
J: "Já bych se nedal!"
B: "Ne?"

Kruci fix! Musím mu na ty jeho hry se slovíčky vždycky skočit?

J: "Ne, můžu se totiž velice rychle vykoupit!"
B: "Nemyslím si!"
J: "Ale ano!" Zvedl svou blonďatou hlavu z mé hrudě a kouzelně se na mě usmál. Sakra, jemu by fakt měli zakázat se usmívat!
B: "A jak?"
J: "Tak!" Začal s jemnými polibky na mých rtech a směřoval stále níž a níž.

Mohl bych se ještě pozastavit nad skutečností, že Justin je jediný trick, se kterým jsem se kdy bavil, a kterého jsem nechal, aby líbal on mě.
Teď na to ale nebyl ten pravý čas. Justinova nadaná ústa se totiž blížila tam, kde jsem jej potřeboval ze všeho nejvíc. Jako poslední myšlenku počítám následující - ten opravdu ví, jak potěšit muže! Jak potěšit mě!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | Web | 1. srpna 2013 v 8:56 | Reagovat

Moc pekná kapitola :-) ...Brian rozhodne city má, aj keď ich pri Justinovi odmietal prejaviť, tak pri Michaelovi ich prejavoval

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama