KINNETIC (6)

20. září 2012 v 7:31 | Jane |  KINNETIC
Tentokrát bez varování a s překvapením pro Briana :D

Brian

Tak rád ho napínám. Tak rád si s ním hraju. Tak rád ho pozoruju, když se snaží něčemu přijít na kloub.
Kecám, miluju to!

Dokončil jsem v KINNETICu veškeré papírování a doslova utekl domů, abych tam stihl být dřív, než Justin, i když jsem věděl, že dřív jak v jednu prostě doma nebude.

Usmíval jsem se a plánoval to celý den. Synthia byla ze mě jako na větvi. Vlastně ne jen ona. Je fakt, že v tak dobré náladě mě nezastihla už pěkně dlouho.

Byla přesně půlnoc, když jsem dorazil do loftu. Justin samozřejmě nikde, takže jsem měl čas na jednu rychlejší sprchu a pozhasínání všech světel. To byla ta napínavější část mého plánu. Možná ne, možná to byla ta srandovnější část, protože jsem se mohl zadusit smíchy, když Justin zvolal mé jméno takovým tónem, který mi napověděl, že mě ještě nečekal.
Naštěstí jsem se rychle uklidnil a zavolal ho k sobě.

Pak začla ta zábavnější část, totiž napínání Justina na skřipec, to jsem si užíval jako nikdy. Jeho tvář hořela nedočkavostí, jeho oči svítily zvědavostí.
Chtěl jsem ho už přivolat do postele a říct mu to, ale on mě předběhl, takže jsem pokračoval v jeho napínání.
Změnil taktiku, tak já taky. Pomohl jsem mu z přebytečného oblečení a řekl jsem mu to.
Oči mu zářily. Ne, nezářily, přímo žhnuly štěstím a láskou. Ano, to jsem v nich viděl - štěstí a lásku.

J: "Na co myslíš?" Vyrušil mě z mého dumání.
B: "Ty snad neumíš číst myšlenky?"
J: "To přenechávám tobě." Přitáhl se ke mně pro první ranní polibek.
B: "Tak to mám fůru práce. Ne, počkej chvíli, ty teď myslíš na to, že bys něco uvařil, protože jinak umřeme hlady."
J: "No jasně, ty Supermane!"

Nicméně, Justin se opravdu začal zvedat, že něco uvaří. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho.

J: "Briane, my umřeme hlady!"
B: "Proč?"
J: "Protože mě nechceš pustit do kuchyně," neodolatelně se na mě usmíval.
B: "No jo," propustil jsem ho, ač nerad.

O nic vlastně nepřicházím. Ať se hnu kamkoli, mám na Justina perfektní výhled.
A nemusel bych mít jen výhled, kdybych vylezl z peřin a došel do kuchyně. To bych se ho mohl i dotýkat a líbat ho a...pár dalších věcí, které mě doopravdy zvedly z postele a donutily mě do té kuchyně dojít.

B: "Justine!"
J: "Takhle se to spálí!"
B: "A co to bude?"
J: "Uvidíš!"
B: "Ale no ták!"
J: "Bude TO překvapení."
B: "Překvapení?"
J: "Jo?!"

Kruci. Kdyby byl čas, tak ho zaškrtím. Překvapení k smrti nenávidím.

J: "Ty nejdeš otevřít?"
B: "To bude Maikey. A kromě toho, on si otevře sám."
J: "Máš pravdu."

Políbili jsme se a já se snažil dostat k vařečce, abych se mohl ujistit, že mě nehodlá otrávit. I když kdo by mě chtěl otrávit za tak příjemnou masáž a tak dobrý sex?

J: "Briane, myslím, že bys měl otevřít,"
B: "A já myslím, že jsou mnohem lepší věci, než je otevírání dveří."
J: "Já taky, ale tohle rozhodně není Maikey!"
B: "To vůbec není..."
J: "Důležitý?"

Povzdechl jsem. Doprčic, to rozhodně není Maikey. Vylučuji i Debbie - ta by snad ani neklepala.
Cestou jsem vylučoval další a další lidi. Na tyhle dvě jsem ale ani ve snu nepomyslel.

Já z duše nenávidím překvapení !

B: "Mami...ach Claire," zahlaholil jsem naoko radostně, ale i hlupák by pochopil, že mi tahle návštěva není zrovna moc po chuti.

Najednou zavládlo ticho. Stáli jsme tam, dokud se matka ozvala, že ona se mnou přece nebude mluvit mezi dveřmi. Nato se Claire zatvářila, jako bůh pomsty. Jako by se někdy dokázala tvářit jinak. Tahle myšlenka mi vykouzlila na tváři úsměv.

Claire: "Co je tady k smíchu?" a zaměřila svůj pohled k Justinovi. Nepochybuju ani v nejmenším, že za jistých okolností by obdivovala jeho odhalený hrudník. Chvála bohu, že má na sobě alespoň ty kalhoty.
B: "Nic, nic."
Matka: "Musíme si promluvit."
B: "Aha. O čem?"
Claire: "Tvůj životní styl!"
B: "Už chápu, proč jste na mě dvě. Jedna potvora by totiž nestačila," pokračoval jsem v ironii.

Matka viditelně zalapala po dechu. Claire metala hromy a blesky střídavě ze mě na Justina.
Začínal jsem toho mít docela plný zuby.

Matka: "Briane," hlesla tak potichu, že ji sotva bylo slyšet.
B: "Cože jsi říkala?"
Claire: "Pojď, to nemá cenu!"
B: "Jednou v životě s tebou musím souhlasit, to fakt nemá cenu."

Dveře se zavřely a napětí se konečně uvolnilo.

J: "Uf. To bylo příjemný."
B: "Ty dvě se tu dlouho neobjeví."
J: "To mi došlo. Kdyby mohly vraždit, tak jsme mrtví oba."


Došel jsem k němu a jemně ho políbil a zeptal se: "Už to bude?"

J: "A víš, že jo?"

Plácl jsem jej po zadku a nechal si naložit plný talíř něčeho, co jsem v životě neviděl a tentokrát ani nejedl. Chutnalo to, ale tak báječně, že bych Justina snad urazil, kdybych mu za to nedal nějakou tu lepší odměnu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanasami Sanasami | 20. září 2012 v 12:37 | Reagovat

ale satan 1 a satan 2 na obzore čo nemajú koho buzerovať tak si prišli vybiť zlosť na gayoch :-D  :-D  :-D  :-D ..... sú dve tak mohli riť do seba ušetrili by čas a Brianovi a Justinovi tiež :D  :D  :D ....supeeeer rýchlo pokračko prosím prosím 8-)

2 Domča Domča | Web | 20. září 2012 v 14:54 | Reagovat

Jaj tá jeho mama :-? no nič ale pekná kapitola :D

3 Saskya Saskya | 20. září 2012 v 17:03 | Reagovat

tie dve čo zas chceli :-D :D
pekné :)

4 Jane Jane | Web | 20. září 2012 v 20:12 | Reagovat

[1]: Já vím, hned dva satani.
Začínám mít pocit, že je fajn mít ségru, která se se mnou neustále hádá a nakonec mě posílá psát a dívat se na QAF :-D  :-D  :-D (i když teda dost nevybíravým způsobem, za který bych ji nejradši zavraždila).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama