Co je? (2)

28. září 2012 v 2:21 | Jane |  Co je?
Věřte mi - je necelých 2:30, oči se mi zavírají, ale tuhle myšlenku jsem musela dopsat, ať to stojí, co to stojí, takže doufám, že si to čtení užijete :)

Justin


Ne, to prostě není možné. Debbie je tak silná, zvládne toho víc, než normální člověk. Ne, to prostě nejde, aby jí něco bylo.

J: "Briane?"
B: "Hmmm?"
J: "Co myslíš, že jí je?"
B: "Já nevím. Třeba se jen přepracovala. Víš přece, že tohle dělá pořád."
J: "Jo. Je v jídelně více než doma. Měli bychom to zarazit a já bych měl jít do jídelny. Kiky tam teď bude sama a určitě nestíhá!"

Brian si ke mně přisedl, vážně se mi podíval do očí a pohladil mě po tváři. Na Briana neobvyklé gesto. Muselo ho to zasáhnout víc, než jsem si dokázal představit.

B: "Půjdu s tebou," řekl tak tiše, že jsem ho sotva slyšel.

Jen jsem přikývl a začal hledat oblečení, které bylo jako obvykle všude okolo. Brian v tichosti udělal to samé.

Po odchodu z loftu jsem udělal věc, kterou by mi Brian v životě nedovolil, nebýt to v takové situaci. Cítil jsem neuvěřitelnou potřebu chytit se ho a být pro něj oporou. Ty obavy, které z něj sálaly, totiž doléhaly i na mě.
Přestože na něm bylo vidět, že podporu potřebuje, snažil se mi ze začátku vysmeknout, ale po dvou pokusech to vzdal a nechal se vést přes celou Liberty Avenue. Dokonce nepadla ani jedna z obvyklých připomínek, že vypadá, jako parchant, kterého si maminka vede domů, aby mu mohla napráskat.
Při příchodu do jídelny mi ruku stiskl ještě víc. Povzbudivě jsem se na něj pousmál a dotáhl ho sednout. Potřebovali jsme to jako sůl.

Místo jásotu se tentokrát ozvalo zamračené "ahoj"z Tedovy strany. Dokonce i Emmetův pověstný oheň vyhasl.

E: "Ahoj," povzdychl.
B: "Co se tady stalo?" Snažil se zlehčit atmosféru.
J: "A kde je Kiky? Proč tady nikdo není?"
E: "Kiki dneska obsluhovala s Debbie, a to ona volala záchranku a jela s ní do nemocnice."

Složil jsem hlavu na stůl a snažil se na chvíli oddechnout. Brianova dlaň skončila na mých ramenou.

J: "Měl jsem tu být."
B: "Justine, co to říkáš?"
J: "Kdybych tu byl, tak by si mohla odpočinout... alespoň na chvíli."

"Dobře víš, že by tě nenechala," řekl konečně něco i Ted.

E: "A nebreč, to Debbie nepomůže!"
J: "Já nebrečím!" Ohradil jsem se rázněji, než jsem měl v úmyslu.

Brianova dlaň mě příjemně třela. Měl jsem strašnou chuť se mu schoulit do náruče a tohle zaspat, vzbudit se a říct si, že tohle určitě byla jen noční můra.

B: "Zavolám Maikeymu."

Všichni jsme shodně přikývli a čekali, ale jediné, čeho jsme se dočkali, bylo: "Fuck!"

E: "Co je?"
B: "Má tam schránku."

Otevřely se dveře. Maikey vypadající jako mrtvola, se doploužil až k nám a zhroutil se vedle Teda.

B: "Tak, co s ní je?"
M: "Vyčerpání," odpověděl nepřítomně.

Natáhl jsem k němu ruku a stiskl mu ji. Vděčně se na mě usmál.

J: "Udělám ti kafe."
M: "Díky... Sunshine."

Celou dobu jsem osazenstvo našeho stolu pozoroval.
Maikey byl duchem v nemocnici a kluci se mu snažili dodat alespoň kousíček psychické podpory.
Donesl jsem mu vařící hrnek kafe. Ihned kolem něj obmotal prsty a dál nepřítomně odpovídal na všechny dotazy.

Najednou to Brian utnul: "Dobře. Stačilo, jedeme domů."

Podíval jsem se na něj a pochopil, co má za lubem.
Vstal jsem a nechal ho vyzdvihnout Maikeyho. Poté jsem se rozloučil s klukama a vyrazil za Brianem k autu.

Maikeyho jsme usadili vzadu a v tichosti dojeli k loftu.

M: "Briane, co tady děláme?"
B: "Dneska spíš u mě."
M: "Ale..."
B: "Žádný ale a laskavě z toho auta vylez."

Nechtěl jsem jim do toho kecat, ale připadali mi jako staří manželé. Pousmál jsem se.
Brian posunul Maikeyho před sebe, chytil mě kolem pasu a pošeptal: "Konečně trošku úsměvu."

Brian odemkl a odlifroval Maikeyho přímo do postele.

M: "A kde budeš spát ty a Justin?"
J: "Neboj, to nějak vyřešíme."
B: "Místa je tu dost," rozhodil ruce.

Maikey rezignoval. Zjevně neměl sílu na další protesty.

Přitočil jsem se k Brianovi a pověděl mu: "Jsi geniální!"

B: "Já vím," odhrnul mi pramen vlasů z očí a políbil mě.
J: "Briane!"
B: "Sprchu?"
J: "Ty se fakt nezapřeš, ale nezapomeň, že je tu Maikey," šeptal jsem.
B: "Podívej, už spí."

Nemohl jsem namítat. Všichni ví, že když usne Maikey, můžou trakaře padat a Maikey pořád spí.

Usmál jsem se a nechal se odvést do koupelny.
Brian za sebou zavřel dveře a hned mě na ně přitlačil a líbal mě s takovou dravostí, až se mi chtělo křičet blahem, ale pořád jsem měl na paměti, že na druhé straně se nachází Maikey.

J: "Briane!"
B: "Hmmm?"
J: "Maikey! Přímo za dveřmi."

Brianovy svaly v obličeji zaškubaly nesouhlasem, ale nakonec se oddálil a vydal se pod sprchu.
Sice jsem mu dneska nemohl dát to, co tak chtěl, ale aspoň jsem se ho dotýkal a líbal ho.
Brian mi vzdychl do úst "Sunshine,"políbil mě a jednou rukou zastavil vodu.

J: "Druhá - mučící část?" Otázal jsem se při pohledu na ručník, který Brian svíral v rukou.

Přiblížil se ke mně a začal mě jemně utírat, a tím masírovat, rozpalovat a žhavit a... Zklidni se! Je tu Maikey!

B: "Tahle část je tvoje vina. To ty TO nechceš."

Políbil jsem ho a šel jsem se natáhnout na gauč. Brian se objevil vzápětí. Lehl si za mě a obejmul mě.

J: "Co myslíš? Bude Debbie v pořádku?"
B: "Neboj. Pár dní si poleží a bude, jako vyměněná," chlácholil mě, ale z jeho hlasu jsem cítil obavu.
J: "Bri, ona ležet nebude!"
B: "Tak ji k té posteli připoutám," políbil mě na ucho a stiskl pevněji naše propletené prsty.
J: "Myslím to vážně, co když..."
B: "Žádné, co když... A snaž se usnout."

Dostal jsem ještě Brianův pohled plný prosby a pochopení a polibek, který následoval, mi řekl, že já nejsem jediný, kdo by potřeboval uklidnit.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | Web | 28. září 2012 v 13:54 | Reagovat

Nádhera :-)
Chúďa Debbie :-( ona ale naozaj veľa pracuje
A nečudujem sa, že to Briana tak zasiahlo, Debbie mu bola ako mama. Vlastne ona bola pre každého ako mama

2 Saskya Saskya | 28. září 2012 v 18:32 | Reagovat

ach, Debbie, dúfam, že bude všetko okej :)
oni to spolu zvládnu  :)

3 Jane Jane | Web | 28. září 2012 v 19:42 | Reagovat

[1]: nj Brian a Debbie, to je taky takový záhadný vztah. Debbie je totiž zlatíčko, které pomohlo všem, ale někdy mám pocit, že právě Brianovi pomohla ze všech nejvíc :)

[2]: Určitě, ale ještě nevím, kdy protože jako obvykle píšu postupně

4 Sanasami Sanasami | 30. září 2012 v 2:43 | Reagovat

och to mi odľahlo ...Brii má pravdu Debbi treba pripútať inak oddychovať nebude... a do tretice (sľubujem že až zas pridáš novú kapitolu okamžite máš koment a hlavne si ju prečítam)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama