Závislost - 1. díl

10. března 2012 v 21:00 | Jane |  Závislost
Vím, že to zase je částečný opis seriálu, ale co když se to začne vyvíjet trošku jinak?

Brian


Nevím proč to je, nevím, co se to se mnou stalo. Proboha, vždycky jsem šukal všude a každého, nikdy nezáleželo na ničem a na nikom a najednou je to jinak. Najednou jsem si to uvědomil.

Znáte to, když se v noci najednou probudíte a víte přesně, co vám chybí, že?
Podíval jsem se vedle sebe a věděl jsem to přesně. Povzdychl jsem si a snad už ze zvyku přejel rukou, dnes prázdnou polovinu postele.

Doprdele, co jsem to zase udělal? Vím, že bych si to neměl vyčítat, ale já si to právě vyčítám.
Ta druhá polovina postele je prázdná, protože jsem totální vůl. Jo, Brian Kinney je vůl. To si zakazuju znovu pomyslet, natož abych to vyslovil.

Udělal jsem tu samou chybu jako už po tisícáté. Jenomže tentokrát to bylo jiné. Tentokrát jsem mu dal naději, že by to mohlo vyjít, že by mohlo být, tak jak si přeje on, že bychom mohli žít normálně.

Žít normálně?

To je to, co mě vyděsilo, kurva vyděsilo. Já žít jenom s Justinem? Žít jenom s jedním člověkem? Vracet se domů k jednomu člověku? Šukat jenom s ním a nikým jiným?

Ne to nejsem já, a přesto jsem s tím byl nějakou dobu spokojenej. Vůbec mi nevadilo, že jsem přišel a Justin tady byl.
Všechno bylo Ok. Justin se pomaličku po tom útoku zotavoval, dokonce už na sebe nechal alespoň šáhnout a přijali ho zpátky do školy. Prostě pohoda, klídek a leháro.

Teda až na to leháro.

Na Gusových narozeninách jsem pocítil úzkost. Nejdříve mi to nedošlo, ale pak mě to trklo a podíval jsem se na Justina, ten už se kroutil a přidržoval stěny. Musel jsem ho jít obejmout, jinak by se zhroutil k zemi. Držel se mě jako klíště. Cítil jsem jak je bezmocný.

To ta pitomá pálka. Justin si samozřejmě vzpomněl na něco z toho útoku, nejspíš přímo na tu ránu.
I pro mě to bylo, jako bych to zažil znovu, jako bych znovu viděl tu postavu s pálkou, jako by Justin znovu dostal pálkou.
Naštěstí jsem zvládl Justina docela dobře uklidnit.

Asi dost dobře, protože v noci jsem se poprvé od toho útoku s Justinem miloval.
Vlastně i pro mě to bylo po tom útoku poprvé, protože jsem se vždycky v Babylonu nechal jenom vykouřit.
A že to i já nazývám milováním? To proto, že to doopravdy milování bylo.

Asi jsem změknul, ale ne zas tolik, když jsem si dovedl tricka až domů, i když jsem věděl, že se tam může Justin kdykoliv objevit.

Samozřejmě, že se objevil a ne sám. Přišel s Daph.

Nebyl jsem schopný přestat. Nemám potuchy, jestli si trick Justina všiml, protože byl v jako v rauši, ale já si ho všiml velice dobře.

Velice dobře jsem si všiml, jak rychle se jeho rozzářený úsměv změnil na šok.
Ještě k tomu, já idiot, si nemohl pomoct a podíval se na něj a myslí mi proběhlo přesně tohle: vidíš, Sunshine, já se nebudu přizpůsovat, já se nenechám zkrotit.

Utekl.

Ani se mu nedivím, já na jeho místě bych to udělal taky.
Daphne se na mě podívala, zakroutila hlavou a běžela za Justinem. Doufám, že se jí podařilo ho odchytit.
Bude nejspíš u ní nebo u Debbie. Teda alespoň v to doufám.

Snažím se usnout, ale mám pocit, že tahle noc ještě bude dlouhá, hodně dlouhá. Jsou teprve tři.
Babylon má před zavíračkou a u Woddy´s už nebude ani noha, takže nemá smysl ani vstávat.

Nějakým zázrakem jsem dokázal usnout. Tak jak jsem byl ve tři čilý, v sedm jsem byl unavený a dal bych si ještě dvacet, ale bohužel musím do práce. Nejprve však zajdu na tu nejlepší snídani.

Naštěstí dneska Justin neměl směnu. Teda to naštěstí jsem si pomyslel jenom při vstupu.
Hned jak mě Debbie zahlédla, byla u mě a ječela po mě ty nesmysly o tom, jaký jsem blb a já nevím kolik jsem to dostal ještě přívlastků, ale ani jeden nebyl milý.

Dal jsem si hrnek horké kávy a vypadl jsem. Poprvé v životě se mi po odchodu z jídelny ulevilo.
Vím, že Debbie miluje Justina jako vlastního, ale tohle je jen mezi náma a musíme si to vyřešit jen my dva.

Teda akorát nevím, jak to budeme řešit. Nějak to ale vyřešit budeme muset, protože ještě pár takových nocí a bude ze mě pěkná troska, která bude přežívat jenom na kávě.

Je toho nějak moc. Nevím, kde dřív skočit. Mám prvně vypracovat tu reklamu na to nechutné pití nebo na to a ono? A kdy mám řešit svůj osobní život?

Doprčic, jsem v pasti. Potřebuju z toho nějak ven.
Jenže jak? Za poslední dobu jsem na takový stav měl doma velice dobrou medicínu.
Ale teď? Teď ji doma nemám a musím přemýšlet, abych ji dostal zpět. Jsem na ní docela závislej. Jo, vypěstoval jsem si na něm docela solidní závislost.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanasami Sanasami | 11. března 2012 v 9:01 | Reagovat

pááááni to začína veľmi dobre rýchlo pokračko prosím prosím prosím prosím prosím

2 Jane Jane | Web | 11. března 2012 v 9:19 | Reagovat

[1]: pokračování bude už dneska večer :)

3 Saskya Saskya | 11. března 2012 v 9:57 | Reagovat

pekné :)

4 Domča Domča | Web | 26. července 2012 v 10:01 | Reagovat

Ach...no nádhera :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama