Moji milí čtenáři,

9. března 2017 v 18:44 | Jane |  For you
je mi nesmírně líto, že Vám to musím oznámit, ale tento semestr mám tak strašně narvaný rozvrh, že nestíhám psát. Když už se k tomu dostanu, je můj mozek tak unavený, že není schopný vyprodukovat kloudnou myšlenku.
Je mi to líto, ale budu muset vyhlásit pauzu na neurčitý čas.
Je možné, že se po konci semestru vrátím, ale je taky možné, že to už neudělám.
Každopádně, ať už tak nebo tak, věřte, že jsem a vždycky budu vděčná, že jste moje výtvory četli a občas i ohvězdičkovali nebo okomentovali.
Mazat tento blog nebudu už kvůli tomu, že teď pro slzy nevidím. Prostě bych nedokázala smazat kus svého života a Briana s Justinem a vlastně celou QAF bandu. A taky, pokud se tady jednou vrátím, chci mít na co navázat.

Doufám, že mě aspoň trošku pochopíte
Vaše Jane
 

Tabula rasa

5. března 2017 v 9:11 | Jane |  Povídky - jednorázové
Po více než roce jedna jednorázovka
Bez varování :-)


Brian


O tom, že někdo může mít po noci plné alkoholu, drog a sexu, stav, který se dá nazvat Tabula rasa, jsem už někde četl. Bylo to snad v nějakém časopise, který Justin přitáhl od Debbie.
Že bych tento stav mohl mít i já?
Do dnešního rána nemožné.

J: "Co je?" protahoval se vedle mě.
B: "Justine?"
Ještě k tomu jsem měl v puse jako na Sahaře.
J: "Kocovina?"

Každé jedno jeho slovo mi způsobovalo větší a větší bolest hlavy.

J: "Donesu ti aspirin... Nebo radši dva."

Jasněji jsem nikdy šustění přikrývek neslyšel. Dokonce i Justinova, jindy tak tichá chůze, se změnila v dupání, o kterém jsem si pomyslel, že by mělo být zařazeno na list mučících technik hned za watterboardingem... Nebo možná i před.
Za pár vteřin, nebo možná minut, si Justin přisedl na mou stranu postele. Jemně mě pohladil a řekl: "Dva aspiriny."
V hloubi duše jsem sice přesvědčený, že mluvil, jak nejtišeji uměl, ale i tak to znělo, jako kdyby ječel na plný pecky.

J: "Za chvíli se ti uleví."
B: "Když nebudeš mluvit."

Zpod přivřených víček jsem zaznamenal, že se pousmál. No, aspoň jsem ho pobavil.

J: "Musím do jídelny, takže budeš mít klid. Tedovi řeknu, ať to na dnešek vezme za tebe."

Do háje - KINNETIC! Já na něj úplně zapomněl!
Započal jsem svůj pokus o vyhrabání se z postele. Naneštěstí u toho pokusu i zůstalo.

J: "Lež. Ted to zvládne... Krom toho, potřebuješ nabrat síly, abys mohl čelit Debbie. Měl jsi vidět, jak byla naštvaná, že tě sem musela osobně dovést."

Z jeho rozzářeného výrazu, jsem rozpoznal, že se dobře baví. To jen já nevím, o co jde, a jestli je to pravda.
Jak jsem říkal - Tabula rasa.

B: "To..." snažil jsem se ujistit, že to není pravda, že si ze mě jenom utahuje.
J: "To je pravda... Naprostá. Dovedla tě s Maikeym. Ten byl taky pěkně naštvaný. Říkal něco o tom, že jsi mu prý překazil pěkný večer s Benem."

Do háje! Já... Vážně si z toho nic nepamatuju!

B: "Tak to je..."
J: "V hajzlu? Jo, to je."
B: "V prdeli je ten správný výraz."

Kdybych byl o něco sentimentálnější, tak se ho zeptám, jestli by se mnou tady nechtěl zůstat... Jen pro jistotu, aby mě mohl ochránit před Debbie a jejím bědováním.
Já ale nejsem o něco sentimentálnější. Krom toho, musím si zachovat tvář drsňáka, který zvládne všechno... I naštvanou Debbie.

J: "Já jdu. Dobře se připrav."

To je fakt rada nad zlato. Vsadím se, že mi to u Debbie neprojde jen tak. A jestli za ní nepůjdu já, tak ona přijde sem.
I když, na jednu stranu, pokud přijde až sem, tak já budu mít výhodu domácího prostředí... Až na to, že proto, by mi Debbie vynadala vůbec nepotřebuje řešit něčí domácí prostředí... Takže takhle výhoda je v háji. Vlastně ono je to celé v háji, protože... Protože Debbie.


Justin


Nesmál jsem se. Ne, vůbec jsem se nesmál při představě, že to Brian má spočítaný.
Smál jsem se a usmíval celou cestu do jídelny.
Prosím, nevykládejte si to špatně, ale... Prostě to, jak se včera zřídil. Sakra, to si zaslouží potrestání. A když bude od Debbie... No, bude to zajímavější, než kdybych se o něco snažil sám... A aspoň se s ním nebudu dohadovat já.

Debbie: "Ahoj. Doufám, že má kocovinu, jak blázen."
J: "Řekl bych, že jo.
Debbie: "To je dobře. Zaslouží si to."
J: " A asi si nic nepamatuje."
Debbie: "Wow, to je fakt dobrý. To se snad ještě nestalo."
J: "Aspoň ne za dobu, co ho znám."
Debbie: "Nestalo se mu to nikdy."
J: "Neskutečné. Půjdeš mu to natřít hned nebo ho chceš podusit ve vlastní šťávě?"

Debbie se na mě nevěřícně podívala a pak zakroutila hlavou.

Debbie: "Copak jsem někoho z vás někdy dusila?"
J: "Jenom, když k tomu byl důvod."
Debbie: "Což u něj je víc než jeden. Půjdu za ním hned."
J: "Taky si myslím."
Debbie: "Řekl ti vůbec, proč se tak zřídil?"
J: "Vlastně ne. Docela by mě to ale zajímalo."
Debbie: "Mě taky. Půjdu."

Přikývl jsem a šel pro zástěru. Ještě jsem ji ani pořádně neoblékl a Debbie už mizela ve dveřích. Ani trošku Brianovi nezávidím. Určitě ho nejdřív pořádně vyslechne a pak mu uštědří jednu z jejích předlouhých přednášek… Jak jsem říkal - vůbec mu nezávidím. A už se ani nesměju. Uvědomil jsem si totiž, že Debbie sice veškerou práci odvede za mě, ale Brian tak i tak bude naštvaný na celý svět, takže i na mě. Napětí v loftu mě tedy nemine, i kdybych dělal já nevím co.
Myslím, že bych teď dal všechno jmění světa za to, kdyby někdo vymyslel, jak zastavit čas… Aspoň do večera… Než se vrátím domů… Za Brianem.

Důstojnost (7)

4. března 2017 v 7:18 | Jane |  Důstojnost
A poslední díl s varováním 18+


Brian


Políbit ty jeho rty jen jednou jedinkrát nakonec vedlo k pěkně divokému sexu. Takovému, který oba milujeme. Takový, který je sice divoký a vášnivý a končí bouřlivými orgasmy, ale jehož dozvuky si můžeme užívat zpocení a propletení ve spletenci těl, kdy nevíme, která ruka nebo noha je čí.
Justin rád vtipkuje o tom, že jsme jak sousoší. Nikdy jsem mu to neřekl, ale kdybych měl umřít, tak bych chtěl, aby to bylo takto - po divokému sexu, zapletený do jeho těla.

J: "Nad čím přemýšlíš?"
B: "Hmmmm?" ptal jsem se nepřítomně.
J: "Ptám se, nad čím přemýšlíš. A neříkej, že nad ničím."

Teď už jsem mu věnoval plnou pozornost. Horečně jsem přemýšlel nad tím, co mu odpovědět. Přece mu nemůžu říct takovou kravinu... Směšně romantickou kravinu.

B: "Přemýšlím..." protahoval jsem.
J: "Briane, no tak, já tě nekousnu," usmíval se.
B: "Nemám takový pocit. Na Melanie. Co s ní je?"
J: "Má moc práce... Je unavená a pohádala se s Lindsay."
B: "Ach jo, rodinné problémy," povzdychl jsem si.
J: "Co je?"
B: "Nic, jsem jen rád, že žádné takové problémy nemám. Teda, ne že bych měl málo práce, ale ten zbytek..."
 


Důstojnost (6)

3. března 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Bez varování :-)

Brian


Když jsem věděl, kde Justin je a s kým je, mohl jsem se v klidu vydat zpátky ke svému autu.
Ptáte se mě, proč jsem tam nešel a neztropil scénu?
Ale prosím vás, tohle přece nemám v povaze, dělat divadýlko pro ostatní... Ani pro Melanie... A ani z toho důvodu, že šel radši za ní, než za mnou.

Debbie: "Co se stalo?"

Tak s ní už jsem nepočítal. Musela mě vidět přes okno.

B: "Coby?" mimovolně jsem pokrčil rameny.
Debbie: "Našel jsi ho?"
B: "Koho?"

Vím, že nesnáší, když si hraju na hlupáka. Každý by přece pochopil, že mluví o Justinovi.

B: "Je s Melanie v tý kavárně vedle její kanceláře."
Debbie: "Věděla jsem, že se nejdeš projít jen tak."

Někdy bych se na svém místě fakt zabil. Mluvením a vymýšlením si, se živím prakticky celý můj dospělý život, ale téhle ženské nejsem schopen namluvit nic, i kdyby mě mučili.

B: "Byl jsem nasranej... Musel jsem to rozchodit."
Debbie: "Nechceš jít ještě na chvíli dovnitř?"

Na kus řeči o Justinovi a o tom, jak mu mám odpustit a kdesi cosi?
Ne díky, to si radši ušetřím.

B: "Pojedu domů. Jsem utahaný."
Debbie: "Dobře, ale kdyby sis to rozmyslel, budu tady celou noc."

Jen jsem pokývl hlavou. Je zbytečné děkovat - musel bych to opakovat donekonečna. Tolik jsem jí vděčný... Za to, že jsem... Za to, že mě chrání... Že chrání Justina a tak dále a tak dále.

Důstojnost (5)

26. února 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Bez varování :-)

Justin


Byl jsem na vážkách. O rozhovor se mnou ve stejný čas stojí i Brian i Mel.
Když se neobjevím doma, Brian bude zuřit. Když zase nechám na holičkách Mel, zabije mě.
Emmett má sice pravdu, Brian mi to jen tak oznámil, ale to neznamená, že...

Debbie: "Sunshine, co to s tebou je?"

Už jsem jen tak seděl na baru. Šichta mi skončila před víc než hodinou. Měl bych jít domů. Třeba bych mohl malovat. Nebo bych mohl něco uvařit… A pak bych se mohl vypařit jako pára nad hrncem, protože…
Ani domyslet to nedokážu. Jsem to ale srab.
Brian bude fakt zuřit.

J: "Hmmmm?"
Debbie: "Tváříš se, jak by ti uletěly včely... Nebo Brian."
J: "Hmmmm," přitakal jsem.

Důstojnost (4)

25. února 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost

Bez varování :-)


Justin


Cože? Jak jako "Mimochodem, večer tě čekám doma?"
To si ze mě dělá srandu? Nebo jak jinak to myslel?"

Maikey: "Hej, vidíš snad ducha?" drcnul do mě.
J: "Co?"
Maikey: "Že bychom si dali něco k snídani?!"

Sjel jsem pohledem celou Bruckner-Novotny rodinku a bezpečně vyjmenoval, co si kdo dá. Všechny tři hlavy mi pokývaly na souhlas.
Šel jsem jim tedy všem připravit kafe, Benovi cereálie, Maikeymu vajíčka a Hunterovi sendvič se sýrem s extra porcí majonézy.

Melanie: "Ahoj, dáš mi taky kafe?"
J: "Hned, jenom to donesu jim," výmluvně jsem pohodil hlavou k plně obsazenému stolu.
Melanie: "Dobře. Zůstanu tady."

Je teprve ráno a už se na mě žene jedna novinka za druhou. Odkdy Melanie odmítá sedět s Maikeym, Benem nebo Hunterem? A kde je vůbec Lindsay a děti?

Důstojnost (3)

24. února 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Varování - 15+

Brian


Domů jsme se dostali chvilku před třetí. Tak nějak automaticky jsem si už pomyslel, že dohodu jsme splnili.
Užili jsme si příjemně žhavou sprchu a šli se na chvíli prospat.

B: "Kurva! Do hajzlu!" Klel jsem jako smyslu zbavený.
J: "Vypni to!"
B: "O co se asi snažím?"

Justin otevřel oči. Zákonitě ho moje hledání pípajícího mobilu muselo pobavit. Jinak fakt nevím, proč se tak smál.

B: "Konečně!" zatnul jsem tomu blbému budíku tipec.
J: "Už musíš do práce?"

I když jsem věděl, že půl sedmé je docela dobrý čas na vstávání, ještě jsem si k němu lehl. Natiskl jsem své tělo k jeho a jemně jej políbil.

B: "Hmmmmm, práce pro jednou může počkat," pousmál jsem se.
J: "Opravdu?"

Odhrnul jsem mu zbloudilý pramínek z čela a pohladil jej bříškem palce po tváři, na které se okamžitě objevil spokojený úsměv.

Důstojnost (2)

19. února 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Bez varování :-)

Brian


Ani jsem se nestačil posadit a Debbie už u mě stála.

B: "Kafe, prosím."
Debbie: "Teď? Je večer," odvětila zcela logicky.
B: "A?"

Debb jen zakroutila hlavou a postavila přede mě hrnek kouřící kávy.

B: "Kolik jsi jich dneska měl?"

Podíval jsem se na ní jako zjara. Co tím myslí? Snad mi nechce mluvit i do toho, kolik šálků kávy si můžu za den dát.
To už trochu přehání, ne?

B: "Aniž by to byla tvoje věc, tak asi pět."
Debbie: "Asi?" zajímala se velice ostrým hlasem.
B: "Bože, děláš, jako bych já nevím, co!"


Byl jsem štěstím celý bez sebe, když jsem uslyšel zvonek ohlašující další objednávku. Znamenalo to pro mě pár minut klidu.
Bohužel jich bylo málo.

Důstojnost (1)

18. února 2017 v 7:00 | Jane |  Důstojnost
Bez varování :-)


Brian



Víte, co nesnáším úplně nejvíc?
Ne?
Tak dobře poslouchejte. Úplně, ale opravdu úplně nesnáším, když mi moje milá náhradní máma Debbie Novotný dělá ze života peklo jednou ze svých sálodlouhých přednášek.
A co nesnáším ještě víc?
To také nevíte?
To je, když mi v potom něco z těch přednášek utkví v hlavě a já o tom musím přemýšlet... Dnem i nocí, podotýkám.

Emmett: "S tebou je dneska sranda k popukání."
B: "Co jsi to říkal?"

Můžete mou otázku chápat buď tak, že jsem ho přes tu hlasitou hudbu neslyšel, nebo tak že mu dávám šanci k opravě.

Ted: "Být tebou tak ho nechám..."
Emmett: "A proč? Náhodou chci vědět, jak se mu podařilo odehnat Maikeyho i Justina ještě před desátou!"
B: "Myslím, že bys je mohl následovat... Vy oba!"

Ted na Emmetta hodil výmluvný pohled. Ano, on už věděl, že mě dneska není radno provokovat.
Nebudu lhát a přímo přiznám, že to taky zkusil. Dokonce byl první, který to se mnou vzdal... A hned po něm Synthia.

Moji milí čtenáři,

17. února 2017 v 6:00 | Jane |  For you
semestr už začal, takže je načase
začít zase pěkně zahlcovat blog
dalšími a dalšími povídkami.
Jelikož je můj školní rozvrh ještě
časově náročnější než kdy jindy,
zůstaneme u dosavadního víkendového schématu.

Tesim se na hned zítra s novou povídkou
Vaše Jane :-)

Další články


Kam dál